Tak takhle to dopadá, když si lempl založí blog :-D Já ho zakládala s úmyslem, aby pro mě psaní článků bylo motivací pro vymýšlení nových způsobů trávení času s dětmi. Což sice zafungovalo, ale ta motivace mi stačila jen na vymýšlení, realizaci a focení, ale už ne k tomu, abych ty fotky natáhla do počítače a něco k tomu napsala. Od mého posledního příspěvku uplynul víc než rok a já tu sedím s tvůrčí náladou nad fotkami a říkám si, jestli má smysl sepisovat to zpětně nebo nechám rok pauzu a budu aktuální. Anebo se na to vykašlu a fotky zařadím jen do alba... Nakonec jsem se rozhodla, že přidám něco málo z uplynulého léta a fotky a vzpomínky z Velikonoc, Vánoc, Dušiček, Hromnic apod. si nechám pro sebe nebo je případně spojím s těmi nadcházejícími. Pokud mi tedy ta tvůrčí nálada chvíli vydrží :-D
Jednou z velkých motivací pro založení tohoto blogu pro mě byla loňská dovolená v kempu, která mě tak nadchla, že jsem se o vzpomínku na ni chtěla podělit. A nadchla mě tolik, že jsme tam vyrazili letos znovu. Podrobně tu letošní popisovat nebudu – stejně jako loni jsme si zamluvili chatku (stan máme v plánu napřesrok, ale zřejmě jen na jednu nebo dvě noci – přece jen ta chatka zajišťuje oproti stanu jistý komfort, který je s malými dětmi neocenitelný) a i většina výletů byla shodná, protože loni se nám to moc líbilo a usoudili jsme, že dětem repete taky vadit nebude. Hlavní rozdíl spočíval v tom, že děti byly o rok starší, což je v tomhle věku docela rozdíl. Hlavně u Danečka – tam byla největší výhoda, že nám už nepadal ze schodů k chatičce a kočár jsme už nechali doma. Pro jistotu jsem sbalila Beco, ale ani to jsme už nevyužili. Holt už je to velký kluk a zkušený výletník :-) A rozdíl byl také v tom, že jsme pobyli o jeden den déle, tedy 5 dní a potřebovali jsme vymyslet jeden výlet navíc. Říkala jsem si, že můžeme případně strávit jeden den jen procházkami po okolí, ale nechala jsem si to v záloze pro případ, kdybychom se trefili do deštivého počasí a nemělo by pak smysl jezdit na Lipno. Tam jsme se loni čistě náhodou dostali v termínu Olympijských her, kdy tam byl Olympijský park. Letos jsme tam vyrazili čistě za účelem koupání a vychytali jsme na to opravdu ideální den. Celkově jsme na počasí měli štěstí – sice dvakrát pršelo a jednou byla dokonce bouřka, ale vždycky v noci nebo ráno, a to beru v chatičce jako moc hezký zážitek :-) Ten den, kdy jsme vyrazili na Lipno ovšem svítilo slunce tak intenzivně, že se mi podařilo se u vody spálit, což bylo ovšem z velké míry způsobeno i tím, že samotná voda byla neskutečně studená, takže jsem většinu času raději trávila na ručníku. Doma se mi pak babička smála, že to přece ví každý, že na Lipně je ledárna. Nicméně oproti loňsku, kdy jsem zavrhla Hlubokou jako nesmyslný nápad, protože kdo by kvůli zámku jel s malými dětmi 60 km tam a zpátky, jsem ji do programu zařadila. A když jsem se dívala na internetu, jaké jsou tam možnosti stravování, narazila jsem na pozitivně hodnocenou restauraci u ZOO, díky čemuž jsem zjistila, že v Hluboké je kromě zámku i ZOO :-). Muž se sice stále ofrňoval nad tou vzdáleností, ale byla jsem neoblomná a opravdu to stálo za to. Akorát škoda, že jsme vyrazili poměrně pozdě. K prohlídce zámku, které se Julinka dlouho předtím dožadovala, sice nedošlo, protože s nimi nebylo k vydržení už při prohlídce otevřené části a potvrdil se tak můj předpoklad, že děti budou po mně, která jsem odmalička z prohlídek hradů a zámků chytala psotník. Ale i ta venkovní prohlídka nám chvilku zabrala, takže jsme se pak rozhodli, že parkem, který je moc krásný a ráda bych tam byla s dětmi strávila víc času, projdeme jen narychlo, abychom se stihli naobědvat než začnou děti řvát hlady.
Restaurace u ZOO byla opravdu dobrá volba. Zejména proto, že hned pod ní se nacházelo úžasné hřiště, což je u nás v restauracích opravdu nutnost (minimálně možnost se proběhnout). Naše děti totiž (předpokládám, že se to týká většiny dětí) nevydrží v klidu čekat na jídlo a je to trápení pro ně i pro nás. Nevím, jak moc pro okolí, protože se je samozřejmě snažíme krotit, jak to jde,ale prostě máme pocit, že v restauraci se neruší a naše děti nedočkavé jídla a nucené sedět nepochybně rušivým elementem jsou. Jídlo bylo dobré, jen jsme byli trochu omezeni ve výběru a špatně odhadli porce jídla pro děti, které nabízeli ve dvou velikostech. Nenapadlo nás, že v téhle restauraci myslí i na děti starší než ty naše a objednali jim tu větší velikost – která by bohatě stačila i mně. Ale zas lepší, než kdyby měli málo :-).
A ze samotné ZOO jsem byla naprosto nadšená. Velikostí a množstvím zvířat ideální – ta pražská mi pro nás přijde zbytečně velká a mnohem radši chodím s dětmi do menších ZOO – a se spoustou rozptýlení pro děti. Např. zrcadlo, aby se na sebe děti zašklebily jako opice, díra k prolezení od jezevce, další hřiště na opačném konci ZOO apod. Pro mě ideál. Nadchla mě také část s ptáky, která sousedí s Munickým rybníkem a procházka tam je naprosto úchvatná. Celkově nemám Hluboké co vytknout a zajížďky ani v nejmenším nelituji – jediné, čeho lituji je, že jsme nevyrazili dříve a nemohli pobýt déle :-)
 |
| Pro naše opičáky jako stvořené :-) |
 |
| Hmatová ukázka hrubosti tygřího jazyka |
 |
| Plameňáky miluju |
 |
| Čtyři oslíci :-) |
A
teď jsem na sebe sama zvědavá, jestli další článek zvládnu
ještě letos nebo zase až za rok :-D
